Publikace

Již dvacátá první Ročenka Jizersko-ještěd­ského horského spolku vychází začátkem dubna 2023 v nákladu 700 výtisků. Na 256 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti hor­ského spolku.

Ivan Rous odhaluje nová tajemství Globicovy mapy frýdlantského panství ze 17. století, Ja­kub Šrek popisuje místa zaniklých vápenco­vých lomů Ještědského hřbetu v okolí Hluboké, Vojtěch Mai, inspirován článkem od Ivana Rouse v Ročence JJHS 2021 o vodním smyku na Černé Nise, pátrá a nachází spoustu kamenných reliktů této vodní stavby, Marek Řeháček nás provází historií hájovny v Pase­kách na jižním svahu Ještědu spojenou s lo­veckými příběhy šlechtického rodu Rohanů, František Křůmal ve dvou článcích předsta­vuje dva technické projekty z minulého století v továrně v Rýnovicích – projekt železniční vlečky a propracovaný systém zásobování užitkovou vodou, Marek Hofman nám přiblíží historii tramvajové dopravyna Jablonecku, Bohumil Horáček mapuje historii oprav pomníčku Bílá smrt v Sedle Holubníku, Lubor Lacina nás provede Sudetskou silnicí na polské straně Jizerských hor. Další článek z ještědského kraje je od Svatopluka Koudely o kapličce Nejsvětější Trojice v Proseči pod Ještědem a nově umístěném zvonu Svatý Vá­clav. Josef Joe Kuna vypráví, jak se Standou Zajícem, Kubou Šrekem a jeho otcem umístili kamennou lavičku u pramene Jizery.

Články o přírodě jsou tentokrát směřovány do Jizerských hor. Šárka Mazánková připomíná desetileté výročí zápisu vybraných jizersko­horských rašelinišť a pramenné oblasti řeky Jizery na českém území na seznam meziná­rodně významných mokřadů v rámci tzv. Ramsarské úmluvy pod názvem Horní Jizera. Martin Koláš vysvětluje význam pastvy hor­ského skotu pro udržení druhově pestrých luk v osadě Jizerka.

Šárka Mazánková vzpomíná na významného přírodovědce a kolegu Jana Burdu, který 
v roce 2022 zemřel. Miloslav Nevrlý uctil pa­mátku svého přítele a čestného člena JJHS Siegfrieda Weisse, který nás v roce 2022 rov­něž opustil.

V poslední části ročenky nalezneme již tra­dičně přehled regionální literatury vydané v roce 2022. Martin a Pavlína Voničkovi vy­práví o spolkových výletech do regionálních pivovarů a Zdeněk Hluštík o vícedenním pu­tování členů JJHS po Slovenském ráji. Násle­duje zpráva o činnosti JJHS a poděkování našim podporovatelům.

Koncem dubna 2022 vydal Jizersko-ještědský horský spolek již svoji dvacátou ročenku. Všichni členové, kteří mají zaplaceny členské příspěvky na rok 2022 mají nárok na 1 ks ročenky zdarma.

NÁHLED ROČENKY

Kniha známého jabloneckého fotografa Siegfrieda Weisse, věnovaná památce jizerskohorského horolezce, sportovce a básníka Rudolfa Kauschky, je zároveň autorovým vyznáním celoživotní lásky k pohořím našeho kraje, ve kterých strávil mnoho krásných dní. Zároveň v ní autor (ročník 1933) vyjadřuje svůj vztah ke Kauschkovi, přestože se osobně nikdy nesetkali. Nicméně setkání s ním mu poprvé zprostředkovala Kauschkova kniha Wandern und Klettern (Turistika a horolezectví), kterou mu věnoval jeho přítel z dětství při návratu z jedné společné výpravy do Jizerek.

Jak sám Siegfried Weiss v úvodu poznamenává, knížka není životopisem Rudolfa Kauschky ani se nezabývá výslovně jeho sportovními úspěchy. Autor se jen snažil pochopit Kauschku jako člověka prostřednictvím jeho básní a vlastních slov. Kauschkova lyrika je obrazem jeho nejniternějších stavů, je to vlastně jeho třináctá komnata. Ukazuje dvě tváře jeho bytosti, kde je na jedné straně výkonný až dravý sportovec, na druhé pak citlivý básník, jehož srdce překypuje něhou a nadšením pro krásy přírody.

V knize se prolínají jednotlivé etapy Kauschkova života s autorovými zážitky a vzpomínkami na výlety a lezení v Jizerských horách, Ještědském hřbetu a Ralské pahorkatině. Autor čtenáře občas zavede i do Alp, kde Kauschka sloužil během první světové války a kde také žil po nuceném odchodu z Československa po druhé světové válce. Text je samozřejmě doplněn řadou autorových skvělých fotografií krajiny, skal, ale i detailů zachycujících neopakovatelnou krásu a tajemnost přírody našich hor i vzdálených Alp.

Koncem dubna 2021 vydal Jizersko-ještědský horský spolek již svoji devatenáctou ročenku, ve které čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historických i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti horského spolku.

Atmosféru staré tváře Jizerských hor navozuje úvodní článek, který z německého originálu přeložil Otokar Simm. Je v něm popsán pěší výlet z Libverdy přes Smědavu, Souš, Kořenov a Velkou Jizeru do Szklarske Poręby v roce 1803, tedy v době, kdy Jizerské hory ještě ani neměly svoje pojmenování. Jen o pár let později, v roce 1808, se v Čechách usadil původem francouzský rod Rohanů, který své panství postupně rozšířil až do Jizerských hor. Nejen o působení rohanských knížat v severních Čechách, ale také o rodové hrobce v Loukově, se dočteme v příspěvku Bohumila Horáčka. Jiří Růžička, Milan Votava a Tomáš Brojír připomínají poněkud zapomenuté významné osobnosti Hejnic (Kamila Webera, Michala Kaufmanna, Josefa Schäfera a Maxmiliana Hitschmanna). Historii lázeňství v Harcově u Liberce přibližuje Josef Turek, působení jabloneckých country a bluegrassových skupin shrnuje Marek Hofman. Josef Kuna zve čtenáře na výlet po tanvaldských zajímavostech, Lubor Lacina popisuje turistické vyhlídky v okolí Jelení Hory v Polsku. Ullrich Junker, Otokar Simm a Roman Karpaš vzpomínají na kolegu a přítele Przemysława Wiatera, historika spjatého s polskou částí Jizerských hor a Krkonoš, který předčasně odešel koncem roku 2020.

Velice zajímavý je článek o objevení historického vodního díla - smyku na Černé Nise z pera Ivana Rouse a Jany Stěhulkové a také příspěvek o výsledcích nejnovějších geologických výzkumů v Jizerských horách, které shrnují Ivan Rous a Josef Klomínský.

Již tradičně přispěl do ročenky i Jakub Šrek, který se tentokrát věnuje výskytu, dobývání a zpracování šluknovského syenitu. Bohumil Nádhera přibližuje čtenářům vrch Velký Vápenný v Ještědském hřbetu, tentokrát jako významnou paleontologickou lokalitu. Pomyslnou část o přírodě našeho kraje zakončuje stručný příspěvek Pavla Voničky a Milana Průši o nálezech vzácných a ohrožených druhů brouků vázaných na dřevo, resp. na staré a zachovalé lesní porosty Jizerských hor.

Následují příspěvky z činnosti horského spolku. Význam projektu obnovy vodního režimu jizerskohorských rašelinišť, kterému se spolek věnuje již více jak 10 let, shrnuje Michal Vinař, zatímco Jakub Šrek popisuje historii a znovuobnovení Soutěže stovkařů na Ještědu, od kterého uplynulo již 20 let. Krátkou vzpomínku na zesnulého čestného člena JJHS Jana Škodu napsal Jaroslav Krupauer.

V závěrečné části ročenky nalezneme již tradičně přehled regionální literatury vydané v roce 2019, a také zprávu o činnosti JJHS.

NÁHLED ROČENKY

Publikace Toulání Lužickými horami - kniha první nazvaná Krajina skal vznikala dlouhých 25 let. Roku 1995 totiž začal autor textu Marek Řeháček „šmejdit“ společně s výtvarníkem Petrem Ferdyšem Poldou v krajině Hrádecka a Žitavska. Fascinace Knihou o Jizerských horách od Míly Nevrlého je tehdy vábila k nalezení „vlastní“ nepopsané krajiny a nalezení jejího příběhu. Zvláště Hrádecko se ukazovalo v těch letech jako velmi příhodné pro takovéto divoké bádání. Šlo o krajinu tehdy až unikátně opomíjenou všemi vlastivědci. Krůček po krůčku se tak s výraznou pomocí města Hrádku nad Nisou a řady zdejších nadšenců dařilo nacházet její minulost, která se ukazovala být až překvapivě pestrá. A z krajiny pískovcových skal v kopcích nad údolím Nisy později vedla přirozeně cesta do německé části hor, které se někdy také nazývají Lužické, ale častěji Žitavské. Autoři na chvíli opustili svět půllitru a boršče s rohlíkem z dnes již neexistujícího hostince U Jelena na hrádeckém náměstí a palivem pohánějícím jejich tvorbu se na nějaký čas stal hackepeter, ono nadrápané syrové vepřové z Kummerova řeznictví u svatojakubského kostela v Žitavě.   

Sebrané materiály tak byly tak bohaté, že vydaly na celou knihu popisující tuto pískovcovou zmenšeninu Českého ráje, jakýsi „Ráj hrádecko-žitavský“, Ráj nad Nisou. Nelézt je v ní možné nejen historii krajiny a její fenomény, jako je například pískovec, lesy, cesty či staré hraniční patníky. Ale také jsou zde pověsti a příběhy jednotlivých skalních oblastí i jednotlivých skal. Příběh Popovy skály, Skalního divadla, Pohádkového dolu či Císařského údolí na české straně, ale také Kelchsteinů, Uhusteinů, Pytle mouky, Oybinské madony a mnoha dalších věží na straně saské.  Vůbec poprvé je v knize podrobněji popsána i pestrá horolezecká historie této oblasti, od proslulého výstupu na Fellerovku, přes úctyhodné kousky party lezců okolo fenomenálního Rudolfa Kauschky až po taškářství jednoho ze saských lezců, který Kelchstein zdolával v obleku, který předtím vytáhl z kufru. Přestože stejný autorský tým vydal samostatnou publikaci Oybin - po stopách Karla IV. je i v nové knize značná část textu věnována Oybinu, Töpferu a jeho okolí.

Kniha tak vlastně popisuje relativně kompaktní území mezi Hrádkem nad Nisou, Jablonným, Petrovicemi a právě Oybinem. Na německé straně zahrnuje území končící mezi Oybinem a Jonsdorfem, na straně české pak zhruba v linii silnice Jablonné v Podještědí - Petrovice.  Již z větší části připravená kniha druhá nazvaná Mezi Hvozdem a Luží, by měla patrně roku 2022 pokračovat vyprávěním nejen o samotných vrcholech Luže a Hvozdu, které lze označit za pomyslnou královnu a krále těchto hor, ale také o velebné krajině studánek, božích muk, podstávkových chalup a květnatých luk táhnoucí se od Lemberku až k Horní Světlé. Celá trilogie by měla být v budoucnu ukončena třetí knihou nazvanou Okolo Jedlové. Pokud se to podaří, budou tři publikace tvořit oni vysněnou Knihu o Lužických horách.

Zpracování publikace je veskrze staromilské. Texty Marka Řeháčka navazují na styl vyprávění, kterým na začátku 20. století publikoval českolipský kněz a vlastivědec Anton Amand Paudler. Ilustrace Petra Ferdyše Poldy mají zase inspiraci v Prouskových a Liebscherových kresbách v knize ČECHY vznikající taktéž v prvních letech 20. století. Kniha tak má navodit především touhu po zklidnění v jemné krajině Lužických hor, naplněné až po okraj příběhy.

Začátkem dubna vydal Jizersko-ještědský horský spolek svoji osmnáctou ročenku, která byla z důvodu letošních mimořádných okolností distribuována až během května. Na 246 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti horského spolku.

Tak např. Bohumil Horáček připomíná 110. narozeniny evangelického kostelíku v Tesařově, Miroslav Jech popisuje historii staré acetylenové plynárny v Hejnicích, Bohumil Nádhera uvádí poznatky z nejstarší historie Stráže nad Nisou, Marek Řeháček provází čtenáře výpravou za ještědskými kameny loveckého štěstí, Josef Turek popisuje poněkud zapomenutou historii bobové dráhy v Liberci nebo Marek Hofman shrnuje dosavadní působení legendární jablonecké country kapely Volupsije.

Poměrně rozsáhlé, ale zajímavé zejména pro obdivovatele důmyslných technických děl našich předků, jsou původně v němčině publikované články o stavbě Mšenské přehrady, které přeložil Jiří Kasík. Lubor Lacina seznamuje čtenáře s odznaky tzv. schlaraffských říší v severních Čechách, které jsou uložené ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. O ještědských kvarcitových kamenolomech vypráví Jakub Šrek. Posledně jmenovaný autor popisuje rovněž historii Rohanského kamene na Ještědu a zároveň průběh jeho opravy, kterou realizoval v roce 2019 JJHS. Nesmíme opomenout také příspěvek o kvasinkách ve vratislavickém pivovaru z pera sládka Petra Hostaše.

Články o přírodě jsou tentokrát směřovány z větší části do Jizerských hor. Jiří Hušek vysvětluje význam a důvody vyhlášení tzv. bezzásahových území, Šárka Mazánková zpracovala současné poznatky o rozšíření hrotnosemenky bílé a plavuňovitých rostlin, Jiří Šourek seznamuje čtenáře s výskytem tzv. čarověníků v Jizerských horách. Další z příspěvků Pavla Voničky o hmyzích migrantech, tentokrát ve spolupráci s kolegou Lukášem Blažejem, se věnuje kutilce asijské, která již docestovala do severních Čech.
V závěrečné části ročenky nalezneme již tradičně přehled regionální literatury vydané v roce 2019 a také zprávu o činnosti JJHS.

NÁHLED ROČENKY

Začátkem dubna 2019 vydal Jizersko-ještědský horský spolek svoji sedmnáctou ročenku, která je určena nejen členům spolku, ale všem zájemcům o Jizerské, Ještědské či Lužické hory a jejich podhůří. Na 224 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti horského spolku. Větší část článků než obvykle je v Ročence JJHS 2018 věnována Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory k 50 letům její existence. Toto významné výročí připomíná ve svém úvodním článku Jiří Hušek, ředitel regionálního pracoviště AOPK Liberecko, který v něm shrnuje témata, které měla zásadní vliv na vývoj přírodního a krajinného prostředí CHKO během uplynulého padesátiletého období jejího trvání a kterými se i dnes její správci zabývají. Velice zajímavý je příspěvek Ivana Rouse, věnující se jednak dosud známým pseudokrasovým jeskyním, tzv. valhalám, v Jizerských horách, jednak popisuje podzemní prostory nově objevené. Martin Pudil nabízí čtenářům čtivé shrnutí výsledků kroužkování ptáků během týdenních podzimních odchytů na Jizerce. Kolektiv autorů (René Bělohradský, Markéta Kavková, Renata Tišerová, Petra Šternová, Michal Čtveráček) zpracoval velice pěkně historii i současný stav clam-gallasovských obor v Jizerských horách. Pátrání po historických hraničních kamenech na řece Jizeře popisuje ve svém příspěvku Josef Joe Kuna, zatímco Miroslav Jech pečlivě a podrobně zpracoval historii výroby papíru ve Ferdinandově. Poněkud zapomenutý Schillerův pomníček v Kateřinkách připomíná Vojtěch Mai a kartograf Jan Prášil popisuje tvorbu celé řady turistických map z našeho regionu včetně první česko-německé mapy Jizerských hor, na které se podíleli Otokar Simm a Jan Heinzl.

Barevná příloha v polovině ročenky tvoří pomyslnou hranici mezi Jizerskými horami a dalšími oblastmi a my se v „kamenném" článku Jakuba Šreka přesouváme na Ještědský hřbet. Autor se věnuje zajímavé hornině - červenému hodkovickému porfyru - historii jeho těžby, ale i použití této horniny na některých významných stavbách v okolí. Walter Künzel se ve svém příspěvku, který z němčiny přeložil a poznámkami opatřil Marek Řeháček, věnuje „královnám ještědských titschů", tedy dámám, které jsou držitelkami rekordů v počtu výstupů na Ještěd v období před 2. sv. válkou. M. Řeháček v následujícím článku se zdařilými ilustracemi Petra Ferdyše Poldy provádí čtenáře obcí Waltersdorf v severním podhůří Lužických hor s unikátními pískovcovými portály na zdejších domech. Rovněž pozvání na návštěvu hrobky rodů Kanitz-Kyaw v Hainewalde s úžasnou kamenickou výzdobou je velice lákavé. Pavel Vonička v krátkém příspěvku seznamuje čtenáře s invazním nepůvodním druhem ploštice - vroubenkou americkou, která dorazila už i na Liberecko.

Třetí „společenská" část ročenky je sestavena z několika příspěvků, psaných v poněkud odlehčeném stylu. O setkání u pramene Jizery při příležitosti 20. výročí jeho určení Stanislavem Zajícem píše Miloslav Nevrlý, zatímco P. Vonička připomíná 85. narozeniny čestných členů JJHS M. Nevrlého a Siegfrieda Weisse včetně výběru z bibliografie druhého z jubilantů. Následuje shrnutí spolkového zájezdu na Oravu z pera Zdeňka Hluštíka a výletu do pivovaru Klášter-Hradiště, které sepsal Michal Drobek Vinař. P. Vonička a Marek Sekyra již tradičně uvádějí výběr regionální literatury vydané v roce 2018.

Závěrečná část ročenky je věnována činnosti JJHS v roce 2018. Dočteme se zde o realizovaných projektech v ochraně přírody, o dětském spolkovém táboře v Lobendavě i o dalších oblastech spolkového života a dění.

NÁHLED ROČENKY

Reprintem Speciální mapy Hradčanských stěn (Spezial-Karte vom Kummergebirge) z roku 1929 pokračuje Jizersko-ještědský horský spolek ve vydávání předválečného díla libereckého tvůrce turistických map Josefa Matouschka. Mapa zobrazuje rozlohou nevelké, ale krajinně i přírodovědecky velice cenné území severních Čech, tvořené převážně středněturonskými kaolinickými kvádrovými pískovci, které jsou rozčleněny četnými roklemi a doly.

O malebnosti tohoto území svědčí i následující rada autora vlastivědy českolipského okresu z roku 1911 Dr. F. Hantschela: „Ten, kdo chce užíti dne v požehnaném Božím míru, nechť zaváže při slunce východu svůj cestovní uzlík a vydá se ven do lesního velechrámu smaragdově se třpytících Kummerských hor, nejkrásnějšího přírodního parku severních Čech."

Text o mapě a jejím tvůrci na zadní straně mapy napsal Miloslav Nevrlý, do němčiny jej přeložili manželé Weissovi, německo-český slovníček názvů nejvýznamnějších sídel, vrchů, rybníků a vodních toků vytvořil Marek Řeháček. Text je doplněn reprodukcemi dobových pohlednic ze sbírky Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Vydal Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec, listopad 2018. Vydání mapy podpořil státní podnik Lesy České republiky.

Začátkem dubna 2018 vydal Jizersko-ještědský horský spolek svoji již šestnáctou ročenku, která je určena nejen členům spolku, ale všem zájemcům o Jizerské, Ještědské či Lužické hory a jejich podhůří. Na 264 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historických i přírodních zajímavostech našeho kraje a také informace o činnosti horského spolku.

Již tradičně zahajujeme rozhovorem s některou osobností, žijící a působící v našem regionu. Tato ročenka má ale v tomto směru prvenství, protože zde najdeme poprvé rozhovor se ženou, a to hned se zcela výjimečnou osobností - dlouholetou starostkou obce Višňová Marií Matuškovou.

Historicko-vlastivědnou část ročenky otevírá již tradiční příspěvek Marka Řeháčka doprovázený krásnými kresbami Petra Ferdyše Poldy. Tentokrát nás autoři provedou obcí Rynoltice v podhůří Lužických hor a seznámí nás s její historií. Ludmila Kotková zve čtenáře na procházku okolím Rašovky s krásnými výhledy do kraje a nově umístěnými lavičkami. Následuje trojice příspěvků, které se věnují specifickému fenoménu Jizerských hor - pomníčkům. Otokar Simm nás seznamuje s obnovou dvou významných památek - Emauzského obrázku na Staré poutní cestě do Hejnic a pomníku obětí sedmileté války v Luhu u Raspenavy. Bohumil Horáček shrnuje pětileté období aktivit Spolku Patron v oblasti oprav a údržby drobných památek Jizerských hor. A Jiří Frýgo Novák pomyslně uzavírá „pomníčkářský" blok příspěvkem o historii jednoho obrázku v Malém Štolpichu. Lubor Lacina zve čtenáře na zajímavou procházku „neznámým městem". Přitom jde o všem známý Jablonec nad Nisou, který ale autor přibližuje v době nedávno minulé, v období reálného socialismu. O reprintech historických map Josefa Matouschka a Ernsta Wünscheho, vydaných horským spolkem, pojednává článek, který sestavil Pavel Vonička na základě původních textů Miloslava Nevrlého a Karla Steina. Hornickou minulost údolí Bílého a Černého Štolpichu v Jizerských horách, včetně nových objevů, popisují Ivan Rous a Josef Klomínský. Již tradičně přispěl do ročenky Jakub Šrek, tentokrát článkem o ruprechtickém lomu. Pavel Vonička přibližuje čtenářům osobnost Jana Pulpána, významného entomologa pocházejícího z Jizerských hor.

Blok příspěvků o živé přírodě našeho regionu je tentokrát tvořen pouze dvěma články.

Pavel Vonička seznamuje čtenáře s novými nálezy dvou nápadných, ale vzácných a ohrožených druhů brouků v našem regionu, Václav Tomášek shrnuje výskyt čápa černého v Jizerských horách včetně záznamů našich kroužkovaných jedinců na tahu.

Další část ročenky je víceméně věnována činnosti Jizersko-ještědského horského spolku v roce 2017. Zdeněk Hluštík a Leoš Chládek popisují spolkový výlet do Nízkých Tater a Michal Vinař průběh exkurze do pivovaru Falkenštejn v Krásné Lípě. Již tradičně uvádíme výběr regionální literatury vydané v roce 2017.

Důležitá je rovněž výroční zpráva JJHS, ve které se kromě přehledu realizovaných projektů v ochraně přírody dočteme např. o dětském spolkovém táboře v Lobendavě i o dalších oblastech spolkového života a dění. Nechybí ani seznam všech současných členů JJHS a poděkování partnerům a sponzorům.

NÁHLED ROČENKY

„Mapa v měřítku 1 : 26 000, jež vyšla v Drážďanech v roce 1906 pod názvem Plan durch die Sächsisch-Böhmische Schweiz von Schandau nach Osten und Südosten, zobrazuje svou polovinou romantickou krajinu Českého Švýcarska. Proto tento reprint jistě potěší také českou laickou i odbornou veřejnost. Originálů mapy, vyhotovené metodou litografie, se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo. Skály jsou na mapě znázorněny tzv. areálovou metodou, kdy plochy skalních útvarů vyplňuje hnědý rastr a terén je vnímán plasticky. Bylo tak možno zachytit základní kostru krajiny s roklemi, oddělujícími jednotlivé skalní masivy. Autor mapy Ernst Wünsche byl s krajinou po obou stranách hranice dobře obeznámen - působil jako lesník ve Schmilce, malé osadě ležící při Labi jen dva kilometry na sever od Hřenska. V oblasti Saského Švýcarska působil tehdy Horský spolek (Gebirgsverein für die Sächsische Schweiz), který měl v jednotlivých obcích své sekce. Ernst Wünsche se stal druhým předsedou sekce ve Schmilce. V seznamech jejích členů se uvádí jako „pečovatel o ptactvo" (Pfleger der Vogelwelt). Za tímto starodávným označením se skrývá ornitolog, o čemž svědčí řada jeho článků v dobovém tisku. Nadšení pro krajinu Saskočeského Švýcarska vysvítá také z jeho pečlivě vyhotovené mapy, zachycující velké množství pomístních jmen zejména ve spletitém terénu pískovcových roklí a skal. Méně členité krajině jižně a jihozápadně od říčky Kamenice je věnována jen okrajová pozornost. Podkladem pro zobrazení skalnatých revírů byly Ernstu Wünschovi zřejmě lesnické mapy. Proto jsou zde pečlivě zachyceny všechny lesní loučky, průseky s číslovanými mezníky a mezníky s ležatými křížky (Lachtern), z nichž některé můžeme v terénu dosud najít. Zato doutnající milíře, zakreslené černými tečkami, bychom dnes v lesích marně hledali. Kroužkem jsou označeny vyhlídky a místa s ozvěnou. Kuriozitou je zákres domečku při Cizinecké cestě (Fremdenweg) severozápadně od Pravčické brány, kde měl své stanoviště flašinetář (Leiermann). V době zhotovení mapy vedla z Děčína do Hřenska jen stezka pro pěší, vyznačená tečkovaně, a pokračování silnice od státní hranice do Saska bylo teprve projektováno. Stylizované mlýnské kolo při Labi u ústí Suché Kamenice značí mlýn Dürrkamnitzmühle. Ten však v době vydání mapy již neexistoval, neboť roku 1882 vyhořel. I přes drobné nedostatky je mapa Saskočeského Švýcarska cenným kartografickým dokladem, poskytujícím určitý obraz o vzhledu a využití krajiny před více než sto lety."

Text o mapě a jejím tvůrci, z něhož je část uvedena výše, se nachází na zadní straně mapy a napsali jej Karel Stein a Cornelius Zippe. Doplněn je reprodukcemi dobových pohlednic ze sbírky Petra Kurtina.

Mapa je k dispozici ve verzi skládané a ve verzi v roli (velikost 79x51 cm).

Jizersko-ještědský horský spolek v Liberci pokračuje touto mapou ve vydávání obdivuhodného kartografického díla Josefa Matouschka. Po předchozí Speciální mapě Ještědských a Jizerských hor z roku 1927 (2000, 2005, 2012) a vlastně poprvé vydané Nové speciální mapě Ještědských a Jizerských hor 1938 (2015), přistoupil nyní JJHS i k vydání reprintu mapy posledního rozlehlého území, kterému Josef Matouschek věnoval pozornost, a sice Polomeným horám. Mapu tohoto území v měřítku 1 : 40 000 vydal poprvé v roce 1932 tehdejší Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory pro své členy pod názvem Special-Karte vom Daubaer Bergland. Zeměpisný název Polomené hory není mezi turistickou veřejností příliš známý, přestože se údajně vyskytuje již v archivních dokladech z roku 1515. Do odborného povědomí jej nově zavedl v roce 1895 geolog Čestmír Zahálka. V německé mapové literatuře byl pro toto území nejčastěji používán název Daubaer Bergland, česky tedy Dubská pahorkatina, nazvaná podle města Dubá (Dauba). Starší německé turistické průvodce občas používaly i jméno Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz), které mělo připomenout podobu tohoto atraktivního území s nedalekým Českosaským (resp. v Německu Saskočeským) Švýcarskem. Podle současného platného geografického členění Čech jsou Polomené hory začleněny jako okrsek do podcelku Dokeská pahorkatina a s ním do celku zvaného Ralská pahorkatina. Nejvyšší místem Polomených hor je Vlhošť (614 m n. m.). Jedná se o členité pískovcové území s četnými výstupy vyvřelých hornin, začleněné dnes z převážné části do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj."

Text o mapě a jejím tvůrci, z něhož je část uvedena výše, se nachází na zadní straně mapy a napsal jej Miloslav Nevrlý, německo-český slovníček místních názvů vytvořil Marek Řeháček. Obojí je doplněno reprodukcemi ilustrací Karla Vika, Oskara Schmidta a Oty Beneše. Vydání této mapy podpořil státní podnik Lesy České republiky.

Mapa je k dispozici ve verzi skládané a ve verzi v roli (velikost 94x77 cm).

Koncem března 2017 vydal Jizersko-ještědský horský spolek svoji patnáctou ročenku, která je určena nejen členům spolku, ale všem zájemcům o Jizerské, Ještědské či Lužické hory a jejich podhůří. Na 240 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje a také příspěvky z činnosti horského spolku.

Již tradičně ročenky zahajujeme rozhovorem s některou osobností, žijící a působící v našem regionu. Tentokrát si Pavel Vonička povídal s Jiřím Mánkem - Ještědmanem, který se proslavil zejména svými rekordy v počtu výstupů na vrchol Ještědu. Naopak netradičně je v ročence zařazena i poezie - báseň o Ještědu, kterou složil liberecký rodák František Švec, žijící řadu let na Slovensku. Michal Čech v dalším příspěvku zajímavě vypráví o svých zážitcích z Jizerské padesátky, které se jako závodník pravidelně zúčastňuje již od roku 1980.

Stěžejními příspěvky historicko-vlastivědné části ročenky je jednak článek Josefa Turka ke stému výročí protržení přehrady na Bílé Desné, ve kterém autor rozebírá možné příčiny katastrofy a proces jejího vyšetřování, jednak pokračování přehledu dochovaných i zaniklých pietních míst druhé světové války z pera Lubora Laciny, tentokrát v okrese Jablonec nad Nisou. Zajímavé jsou ovšem i kratší příspěvky Bohumila Nádhery o jednom z nejstarších zvonů na Liberecku, Miroslava Jecha o využití vodní energie v povodí říčky Smědé a Petra Záděry o pytláku Hennrichovi.

Již tradičně přispěl do ročenky Jakub Šrek „kamenným článkem", jak sám autor své velice pečlivě připravené příspěvky nazývá. Tentokrát čtenáře provede po Liberecku a Jablonecku za stavbami, na nichž byl použit fojtský granit, vzhledově atraktivní hornina, těžená dříve v kamenolomech v okolí Fojtky a Rudolfova.

Blok příspěvků o přírodě našeho regionu zahajuje článek Tomáše Korytáře o památných a významných jasanech v oblasti Jizerských hor, za nímž následuje velice hezky zpracované pojednání Marka Řeháčka o prastarých krompašských tisech. Václav Tomášek seznamuje čtenáře se vzácným ptačím obyvatelem hlubokých jizerskohorských smrčin - jeřábkem lesním. Velice zajímavý je příspěvek Ivana Rouse o objevení nové krasové jeskyně v Ještědském hřbetu, nazvané Dvoustovka.

Miloslav Nevrlý věnoval vzpomínku na svého přítele, geologa a čestného člena JJHS Ivo Honsu, který nás navždy opustil v únoru letošního roku.

Další část ročenky je věnována činnosti Jizersko-ještědského horského spolku v roce 2016. Dočteme se zde o realizovaných projektech v ochraně přírody, o dětském spolkovém táboře v Lobendavě i o dalších oblastech spolkového života a dění. Nechybí ani výběr regionální literatury vydané v roce 2016.

NÁHLED ROČENKY

V  prvních dubnových dnech roku 2016 vydal Jizersko-ještědský horský spolek svoji již čtrnáctou Ročenku, která je určena nejen členům spolku, ale všem zájemcům o Jizerské, Ještědské či Lužické hory a jejich podhůří. Na 336 stranách čtenáři najdou pestrou skladbu článků o historii i přírodních zajímavostech našeho kraje, a také příspěvky z  činnosti horského spolku.

Již tradičně se na začátku našich ročenek objevuje rozhovor s  některou osobností, žijící a působící v  Jizerských horách nebo v  jejich okolí. Tentokrát se můžeme těšit na vyprávění Otokara Simma, respektovaného znalce Jizerských hor, horolezce a publicisty a čestného člena JJHS.

Lubor Lacina, historik Severočeského muzea v  Liberci, přispěl do Ročenky první částí svého pojednání o pietních místech věnovaných obětem druhé světové války v  našem regionu. Autor nás podrobně seznamuje s  množstvím pomníků a pamětních desek na Liberecku.

Zajímavý je příspěvek Martina Hodače k  historii obce Oldřichov v Hájích, inspirovaný mj. nedávným objevením „ztracené" konšelské knihy obce z  období 17. až první poloviny 18. století, která byla ve Státním okresním archivu v  Liberci omylem přiřazena k  Dolní Oldříši ve Frýdlantském výběžku. Vlastivědná část pokračuje několika kratšími příspěvky, např. o původu kamenných křížů ve Smržovce, Jablonci nad Nisou a na svazích Ještědu z  pera Františka Mikuleho, nebo připomínkou výročí narození i úmrtí Franze hraběte Clam-Gallase, kterou připravil Jan Heinzl.

Otokar Simm přispěl článkem o Josefu Matouschkovi, „znalci krajin a tvůrci map", jehož nedávno objevený hrob v  Oldřichově v  Hájích byl loni, v  roce 70. výročí Matouschkovy smrti, obnoven. Zajímavé je rovněž pojednání Romana Karpaše o historii vzniku Kozí stezky, vedoucí údolím Černého potoka na severních svazích Jizerských hor, a také tradiční „kamenný článek" Jakuba Šreka, tentokrát o žulových lomech ve Starém Harcově.

Příspěvek Marka Řeháčka s  krásnými ilustracemi Petra Ferdyše Poldy nás zavede k  pramenům, studánkám, potůčkům i lesním rybníčkům v  Lužických horách. Pojednání o Chráněné krajinné oblasti Český ráj u příležitostí jejího loňského 60. výročí vyhlášení, připravil do Ročenky Jan Mocek, vedoucí Správy CHKO. Část věnovaná přírodním zajímavostem regionu pokračuje příspěvkem Tomáše Korytáře o památných lípách a dubech v  kraji pod Jizerskými horami a Ještědským hřbetem a poněkud odbornějším, ale o to zajímavějším pojednáním Šárky Mazánkové o olši - stromu roku 2015.

Další část Ročenky je věnována činnosti Jizersko-ještědského horského spolku. Dočteme se zde např. o obnově turistického mostu na Jizerce, o výpravě na Malou Fatru i o dalších oblastech spolkového života a dění. Nechybí ani přehled regionální literatury vydané v roce 2015.

NÁHLED ROČENKY

Jizersko-ještědský horský spolek v těchto dnech vydal mapu, kterou její tvůrce Josef Matouschek nazval Matouschkova nová speciální mapa Ještědských a Jizerských hor a která se měla stát po jedenácti letech v roce 1938 mladší sestrou jeho stěžejního díla, tedy Speciální mapy Ještědských a Jizerských hor z roku 1927. Ačkoliv dnes již máme mapy podrobnější a přehlednější, Matouschkova mapa zůstává neocenitelnou pomůckou všech badatelů, znalců a zájemců o tento region. Jizersko-ještědský horský spolek vydal již v letech 2000, 2005 a 2012 reprint mapy z roku 1927. Přes značný náklad byly výtisky brzy rozebrány a dnes již nejsou dostupné. Proto se JJHS rozhodl k dalšímu významnému vydavatelskému počinu - přijít na trh s „Novou", dosud nevydanou Matouschkovou mapou, zachycující situaci Ještědských a Jizerských hor v roce 1938, a to jak ve složeném mapovém formátu, tak i ve formátu nástěnné mapy.

Osudy této „Nové" mapy jsou podivuhodné. Přestože již byla roku 1938 připravena k tisku, nikdy nespatřila světlo, spíš by bylo možné obrazně říci, že byla zardoušena hned po svém zrodu. Vinu na tom nesla neblahá politická situace roku 1938, která se neodpustitelným způsobem, o kterém se dnes již můžeme pouze dohadovat, podepsala na její likvidaci. Veškeré doplňky a opravy původní mapy z roku 1927 byly Josefem Matouschkem, tehdy již jednasedmdesátiletým, provedeny a podklady připraveny k tisku. Nicméně, do dnešní doby se dochoval jenom jediný (!) výtisk této mapy, kompletní sice co do plošného rozsahu, ale pouze v základní černobílé podobě (chybí mu tedy vše, co na mapě z r. 1927 bylo tištěno červenou, modrou a hnědou barvou). A pak už jsou známy pouhé tři další mapy, které jsou sice kompletní barevně, ale zobrazují pouze východní část původní mapy, která musela být z technologických důvodů tištěna tehdy patrně ve dvou částech. Zdá se být jisté, že po německém záboru Sudet, tedy i Liberce, Jizerských hor a Ještědského hřbetu koncem září 1938, tj. po tzv. Mnichovské dohodě, nacisté zakázali a znemožnili tisk již rozpracované mapy, bezpochyby proto, že zachycovala původní československé hranice a nereflektovala tak politické územní změny po „Mnichovu". Josefu Matouschkovi prý tajně vytiskli několik oněch černobílých map, které po jeho smrti v roce 1945 předala jeho manželka i s celým archivem libereckému občanovi Gustavu Ginzelovi. Od jeho syna jsem onen zmíněný výtisk získal před půlstoletím já (dnes je uložen ve Státním okresním archivu v Liberci ve fondu NEVRLÝ Miloslav RNDr., karton č. 1 i s ostatními Matouschkovými mapami), vše ostatní údajně shořelo v srpnu 1995 při požáru domu G. Ginzela na Jizerce. Zdá se, že stejně pokoutně, i když z jiných důvodů, byly zhotoveny i dochované barevné fragmenty, tedy východní dvě třetiny mapy, které zachycují Jizerské hory. Jeden z nich byl nyní použit po sedmdesáti sedmi letech pro její vlastně „první" vydání.

Jizersko-ještědský horský spolek byl postaven před nesnadnou otázku, v jaké podobě „spojit" oba dochované fragmenty mapy; tedy její sice plošně kompletní, ale pouze černobílou podobu s kartograficky kompletní, ale plošně jen fragmentární barevnou částí. Bylo rozhodnuto publikovat obě části samostatně. Barevnou východní část (která z podstaty implicitně obsahuje i její základní černobílou podobu) na jedné straně společně s reprodukcemi dobových pohlednic ze 30. let minul. století, na rubu pak chybějící západní pouze černobílou část mapy s doprovodnými texty a snímky.

Miloslav Nevrlý a Pavel Vonička

Vydání mapy podpořily Lesy České republiky, s. p.

Ročenka JJHS 2014

Ročenka JJHS 2013

Ročenka JJHS 2012

Mapa byla pod názvem Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge vydána v roce 1927 v měřítku 1 : 50 000. Vyšla v nákladu deseti tisíc výtisků (na svou dobu neobvykle velkém). Na mapě je zachyceno rozsáhlé území od Lužických hor až po západ Krkonoš. V roce 2000 a 2005 ji znovu vydal JJHS a obě tato vydání byla rozebrána. V roce 2012 vyšlo třetí vydání mapy ve dvou provedeních - mapa v roličce na zeď a mapa složená v pouzdře.

Tvůrcem mapy byl Josef Matouschek. Narodil se 4. října 1867 ve Svárově u Tanvaldu v rodině hlavního účetního Liebiegovy továrny. Po studiu na obchodní akademii v Liberci pracoval jako osobní Liebiegův sekretář.

Jeho zájem o Jizerské hory a okolní krajinu se naplno rozvinul v Německém horském spolku pro Ještědské a Jizerské hory (Deutscher Gebirgsverein für Jeschken- und Isergebirge). V roce 1886 se stal jeho členem a od roku 1890 byl v jeho hlavním výboru. V roce 1893 se podílel na založení liberecké sekce Německého a rakouského alpského spolku. Spolu se svým bývalým profesorem Franzem Hüblerem se podílel na prvním systematickém vyznačení turistických cest v Jizerských horách. Publikoval v novinách, časopisech a v ročenkách Horského spolku, jejichž redaktorství později převzal po již zmíněném Franzi Hüblerovi. Pracoval také v přípravném výboru pro stavbu horského hotelu na vrcholu Ještědu, dokončeného roku 1907 (a zničeného požárem v roce 1963), považovaného za největší počin spolku.

Matouschek se podílel se na vydání několika map, z nichž nejvýznamnější byla mapa Ještědských a Jizerských hor (Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge) vydaná v roce 1927 v měřítku 1 : 50 000. Vyšla v nákladu deseti tisíc výtisků ( na svou dobu neobvykle velkém). Na mapě je zachyceno rozsáhlé území od Lužických hor až po západ Krkonoš. Jsou zde zaneseny tisíce podrobností, pečlivě pojmenovány kopce, skály, průseky, cesty, řeky i potoky, památné stromy, osady a samoty, pomníčky i kříže, zaneseny turistické zajímavosti. Názvy sbíral Matouschek od lesníků, dřevařů i domorodců. Mapa byla vytvořena na podkladě rakouské vojenské mapy 1 : 25 000 a byla první mapou tohoto regionu s vrstevnicemi.

Před vypuknutím 2. světové války dokončoval Matouschek druhé, doplněné a opravené vydání, protože první bylo již rozebráno a po mapě byla stále poptávka. Přestože práci dokončil, po německém záboru Sudet k vydání již nedošlo a několik málo dochovaných neúplných tisků této "Matouschek's Neue Spezial-Karte vom Jeschken- u. Isergebirge 1938" patří k největším regionálním vzácnostem. Josef Matouschek zemřel v Liberci 12. července 1945.

Stejně jako v minulých letech se i letos začátkem dubna objevila na pultech místních knihkupectví a informačních center nová ročenka JJHS. A hned dvě zakulacená výročí si můžeme připomenout v souvislosti s jejím vydáním: jde především o patnáctiny Jizersko-ještědského horského spolku a zároveň i desáté narozeniny spolkové ročenky.

Zájemci o náš region najdou v ročence řadu zajímavých příspěvků, které pro ni opět napsali jak odborníci, tak i amatérští badatelé či místní znalci. Z obsahu můžeme namátkově zmínit dva příspěvky Vlastimila Pilouse - jeden o murách vzniklých v souvislost s povodní v roce 2010, druhý o pořadí Bukovce na žebříčku nejvyšších čedičových hor v Čechách. Zajímavý článek o archeologických nálezech v Hrádku n. N. poskytl Petr Brestovanský ze Severočeského muzea v Liberci, Przemysław Wiater z Krkonošského muzea ve Sklářské Porebě píše o slezském spisovateli Will-Erichu Peuckertovi, Marek Řeháček nabídl příspěvek o Oybinu v Žitavských horách. Minulosti zimních sportů na Smrku si všímá Karel Nádeník, Pavel Vonička píše o vážkách žijících na jizerskohorských rašeliništích, sběratel Martin Němec z Kroměříže představuje unikátní turistické štítky z Liberecka.

Zmíněné články jsou pouhým nahlédnutím do obsahu. Ročenka 2011 má 256 stran a zájemci o náš kraj v ní jistě najdou i mnoho dalších zajímavostí. Věříme, že po našich ročenkách bude jednou podobná sháňka, jako po těch, které již před mnoha desítkami let vydávali členové dnes již dávno zaniklých horských spolků. A proto neváhejte a tu desátou ročenku si co nejdříve pořiďte. Vyšla nákladem pouhých 800 výtisků.

Na začátku dubna 2011 se na pultech knihkupectví objevila další, v pořadí již devátá ročenka Jizersko-ještědského horského spolku. Jak už se stalo zvykem, obsahuje i tentokrát spoustu zajímavých regionálních informací. Autorsky se na ní podíleli jak odborníci, tak i amatérští badatelé a místní znalci.

Nejpilnějším přispěvatelem se tentokrát stal Miroslav Nevrlý, který připravil nejen obsáhlý článek o libereckém Perštýnu, jehož část vyšla v říjnovém čísle našeho časopisu, ale i zajímavý rozhovor s lesníkem Zdeňkem Ciprou. Z příspěvku Michala Čecha se dovíme leccos o minulosti i současnosti kořenovské zubačky, Martin Nechvíle se zmiňuje o unikátním objevu vojenských opevnění mezi Jabloncem a Libercem. Nad nutností ochrany některých území pro případnou výstavbu vodních nádrží se v souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami odborně zamýšlí Libor Stejskal. O památných stromech Frýdlantska píše Šárka Mazánková, Józef Gołba a Otokar Simm zvou na Wysoki Kamień, Karel Nádeník připomíná novoměstskou výtvarnici Bellu Klingerovou a Hannelore Langrová píše o zapomenutém hudebníkovi J. W. Köhlerovi.

Není to zdaleka všechno, co na 288 stranách nové ročenky najdete. Je třeba ji otevřít a zalistovat v ní. Každý zájemce o dotčené území zde najde něco zajímavého. A nenechte se mýlit tím, že na obálce je uveden letopočet 2010 - ročenky totiž v závěru vždy stručně hodnotí spolkovou činnost za uplynulý rok.

Před 150 lety se v Josefově Dole narodil německý spisovatel Gustav Leutelt. K výročí jeho narození připravil Jizersko-ještědský horský spolek knihu nazvanou Píseň o lese / Das Lied vom Walde. Jak z názvu vyplývá, jedná se o titul dvojjazyčný, konkrétně česko-německý. Hned na první straně se také dovíme, že jde o poctu Gustavu Leuteltovi, který téměř celé své dílo zasvětil Jizerským horám, jejich krajině a lidem. V první polovině minulého století byl uznávaným literátem a osobností.

V publikaci čtenáři najdou krátký výbor z dvaadvaceti kapitol Leuteltovy Knihy o lese, v nichž autor poeticky vykresluje jizerskohorské hvozdy. Na sudých stranách jsou úryvky v českém překladu, na straně protilehlé pak v německém originálu. Ukázky z Leuteltova díla provázejí pečlivě vybrané fotografie Siegfrieda Weisse. Některé kapitoly jsou navíc doplněny dosud nepublikovanými Weissovými básněmi. Také ty jsou zde dvojjazyčné, přičemž i Siegfried Weiss je původně napsal německy a teprve následně je přeložil do češtiny. Jak sám uvádí, spatřuje v tom určitou spojitost mezi oběma autory. V nové knize se tak spolu setkávají dva lidé, jež spojuje velká láska k Jizerským horám. A překážkou není ani to, že fotograf se narodil o více než sedmdesát let později než spisovatel.

Ve vydání již 9. knižního titulu Jizersko-ještědského horského spolku lze spatřovat i výjimečný vydavatelský počin. Je to totiž poprvé, kdy Leuteltova próza, byť jde jen o ukázky, vychází knižně v českém překladu. Milovníci a přátelé Jizerských hor tak dostávají k Vánocům opravdovou lahůdku. Kniha o 232 stranách má obvyklý „spolkový" formát.

Jizersko-ještědský horský spolek vydal v listopadu 2010 další z  knižních titulů, v pořadí již osmý, tentokrát o přírodě Frýdlantského výběžku. Tato populárně naučná publikace souborně popisuje neživou i živou přírodu území, které je po této stránce veřejnosti málo známé. Věnuje se geomorfologii, geologii, mineralogii a zdrojům nerostných surovin, půdním poměrům, podnebí včetně nedávných povodní, květeně, zvířeně, vlivu osídlení i ochraně přírody. Autorský kolektiv vytvořili přírodovědci, kteří se dlouhá léta tomuto kraji věnují. Kniha by měla posloužit všem obdivovatelům a milovníkům tohoto kraje, kteří se zajímají o jeho přírodní krásy a zajímavosti, turistům, ale i místním obyvatelům, zájmovým spolkům a školní mládeži. V publikaci o 248 stranách a v obvyklém „spolkovém" formátu je více jak 300 barevných fotografií krajiny, kamenů, rostlin i živočichů, originální ilustrace a přehledné mapky. Její vydání podpořila Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor a Lesy České republiky, s. p.

Od roku 2002 vydává Jizersko-ještědský horský spolek své ročenky. V dubnu 2010 vyšla osmá z nich a v titulu má ročník 2009.

Tentokrát se na ní podílelo více než dvacet autorů. Ti se ve svých převážně původních příspěvcích věnují opravdu širokému záběru témat. Namátkově můžeme jmenovat Marka Sekyru, který srovnává životní osudy a dílo tří německy píšících regionálních spisovatelů. Michal Čech se zmiňuje o málo známém malíři-krajináři K. Siebeneichlerovi z Karlova v Jizerských horách. Před osmdesáti lety se v Alpách ztratil horolezec z Nového Města pod Smrkem; o nalezení jeho dokladů na ledovci pod Montblankem napsala Hannelore Langrová. Jan Suchl informuje o nové rozhledně, kterou u Roprachtic postavil místní nadšenec František Hubař. Marek Řeháček přispěl vyprávěním o lužickohorské hraniční hoře Hvozd, zatímco Jan Heinzl putuje s přáteli po stopách Rudolfa Kauschky na Novou Libereckou chatu. Pavel Vonička nám přibližuje významný objev čtyř nových „much", Libor Dostál píše o ptačích hostech ze severu. Tak by se dalo ve výčtu zajímavostí pokračovat, vyhrazené místo to ale neumožňuje. Každého, kdo má kladný vztah k Jizerským či Ještědským horám, v ročence jistě něco zaujme.

Stejně jako ve dvou předchozích ročenkách jsme hned v úvodu opět zařadili rozhovor s jedním z našich čestných členů, tentokrát s fotografem Siegfriedem Weissem. Přátelský a milý Sigi nám dává nahlédnout do své duše a přibližuje i svoji životní filozofii. Potom následuje vzpomínání Miloslava Nevrlého na Gustava Ginzela, na muže, který jako by s Jizerskými horami srostl - ale teď už není mezi námi. O svérázném Gustavovi toho bylo napsáno a hlavně odněkud opsáno již hodně, avšak málokterý z autorů k němu měl tak blízko, jako právě Míla Nevrlý.

Tak jako většinou, věnujeme prostor Správě CHKO Jizerské hory. Čtyřicáté narozeniny bylo třeba oslavit a v naší ročence o této velké události přinášíme informace. Ve stručném nahlédnutí do nové ročenky zmíním i příspěvek Stanislava Zajíce, který se řadu let věnoval pátrání po prameni Jizery. Nejnovější výzkumy ukazují, že právě náš člen, Standa Zajíc, toto místo správně určil a také před několika lety označil. Zřejmě tak přispěl k tomu, že bude nutné opravit mapy.

Jsem rád, že mezi přispěvateli jsou znovu - a snad ještě hojněji - zastoupeni zkušení autoři, amatérští badatelé i odborní specialisté či knižní vydavatelé. Těší mne, že přispět se rozhodli pracovníci Severočeského muzea v Liberci, i když u našeho předsedy, Pavla Voničky, se to tak trochu předpokládá. Historička muzea, Markéta Lhotová, iniciovala a napsala příspěvek o Adolfu Gahlerovi, významném libereckém fotografovi a průkopníkovi horolezectví ve zdejším kraji.

Životní jubilea manželů Zory a Petra Prachtelových, kteří celý svůj život věnovali sportu a zejména horolezectví, se staly podnětem k napsání článku pro Pavla D. Vinkláta. Spisovatel Jan Suchl, rovněž člen horského spolku, se ohlíží za minulostí Jizerské padesátky, dovíme se také něco o někdejších novoměstských lyžařích-skokanech i spoustu dalších zajímavostí. Těší mne, že mezi autory nechybí ani tradiční a osvědčení přispěvatelé jako Marek Řeháček či Karel Nádeník.

Otokar Simm, redaktor ročenky

Jak z názvu knihy vydané v listopadu 2008 s podtitulem Pomníčky Jizerských hor vyplývá, věnuje se kniha drobným památkám, jimž si lidé zvykli zjednodušeně říkat „pomníčky". Nazývají je tak nejednou i v případech, kdy toto pojmenování nevystihuje přesně jejich druh. V Jizerských horách se takových pomníčků nachází nebývale velké množství, čímž se staly určitým fenoménem zdejší krajiny. Jejich hledání se pro řadu milovníků Jizerských hor stalo doslova vášní.

Knihu napsali Miloslav Nevrlý, Marek Řeháček a Otokar Simm - tři autoři, z nichž každý poznával tyto památky v jiné době; dalo by se říci, že se jedná o pohled tří generací. Vyzvat ke spolupráci Miloslava Nevrlého se zdálo být samozřejmostí - vždyť to byl právě on, kdo poprvé soustředil a ve své Knize o Jizerských horách publikoval obrovské množství informací o pomníčkách. Avšak jizerskohorský bard odmítl psát znovu o tom, co již jednou popsal, a místo toho nabídl své nejstarší vzpomínky z prvních setkání s pomníčky. Doprovází jimi unikátní, téměř půl století staré a dosud nepublikované diapozitivy. Vedle obrázků z minulosti najde čtenář i spoustu současných fotografií, jejichž autorem je Jan Pikous mladší. Čtenář tak má příležitost pozorovat změny, kterými během pěti desetiletí prošly nejen popisované památky, ale i celé Jizerské hory.

Hned v úvodu autoři zdůrazňují, že se nejedná o soupis všech drobných památek, natož o nějakou encyklopedii. Do výběru zařadili sto padesát památek, které považovali za zajímavé a vhodné. Až na několik výjimek pominuli pomníčky novodobé. Knížka je rozdělena do dvanácti kapitol, přičemž texty všech tří autorů se prolínají. Pro pohodlné vyhledávání je v závěru připojen rejstřík památek i autorů.

V říjnu 2013 bylo vydáno druhé vydání.

V Ročence JJHS 2007 najdeme kromě aktuálních informací o životě horského spolku zejména texty, zabývající se přírodou a historií našich hor i krajem pod nimi. Podstatnou část ročenky tedy tvoří články a příspěvky zajímavé pro všechny milovníky Jizerských a Ještědských hor. Je zde mj. uveřejněn rozsáhlý rozhovor s geologem Ivo Honsou, vzpomínky Karla Nádeníka na poslední čihaře na Novoměstsku a podrobná historie chaty na Smrku od téhož autora, pozvání na loni otevřenou rozhlednu Nisanka a na putování po Novoveském hřebeni od Jaroslava Lubase, vzpomínání na stavbu chaty na úbočí hory Jizery od Siegfrieda Weisse, či článek Aleše Bednaříka o potomcích Stammela, nejslavnějšího pytláka Jizerských hor. Milovníky výtvarného umění potěší článek Otokara Simma o malířích Hejnic, zájemci o dávnou historii našeho kraje si jistě rádi přečtou text o pravěkém sídlišti v Příšovicích, napsaný Petrem Brestovanským. V ročence je uveřejněna řada dalších příspěvků o přírodě a historii zajímavých míst našeho kraje.

Od roku 2002 vydává Jizersko-ještědský horský spolek své ročenky. V dubnu 2010 vyšla osmá z nich a v titulu má ročník 2009.

Tentokrát se na ní podílelo více než dvacet autorů. Ti se ve svých převážně původních příspěvcích věnují opravdu širokému záběru témat. Namátkově můžeme jmenovat Marka Sekyru, který srovnává životní osudy a dílo tří německy píšících regionálních spisovatelů. Michal Čech se zmiňuje o málo známém malíři-krajináři K. Siebeneichlerovi z Karlova v Jizerských horách. Před osmdesáti lety se v Alpách ztratil horolezec z Nového Města pod Smrkem; o nalezení jeho dokladů na ledovci pod Montblankem napsala Hannelore Langrová. Jan Suchl informuje o nové rozhledně, kterou u Roprachtic postavil místní nadšenec František Hubař. Marek Řeháček přispěl vyprávěním o lužickohorské hraniční hoře Hvozd, zatímco Jan Heinzl putuje s přáteli po stopách Rudolfa Kauschky na Novou Libereckou chatu. Pavel Vonička nám přibližuje významný objev čtyř nových „much", Libor Dostál píše o ptačích hostech ze severu. Tak by se dalo ve výčtu zajímavostí pokračovat, vyhrazené místo to ale neumožňuje. Každého, kdo má kladný vztah k Jizerským či Ještědským horám, v ročence jistě něco zaujme.

Na konci března 2007 vyšla Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2006. Jde již o pátý ročník publikace, která se snaží navázat na dnes již legendární ročenky vydávané Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Jednalo se o sborníky dodnes sloužící jako významný zdroj informací o horách v našem regionu. Vydávání této ročenky skončilo se zánikem DGV ve čtyřicátých letech minulého století. Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) se v roce 2002 rozhodl tuto tradici obnovit a v březnu 2003 vydal svou historicky první ročenku, která svým pojetím vychází ze svých předchůdkyň vydávaných DGV. Ročenka JJHS 2006 je celá věnována především 10-ti letům trvání Jizersko-ještědského horského spolku. Ten byl založen v roce 1996 a jeho hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, podpora šetrného turistického ruchu a propagace hor v našem kraji. Za 10 let své existence spolek odvedl obrovské množství práce: v horách kosí louky, značí rezervace, staví oplocenky, buduje naučné stezky, opravuje vyhlídky, vydává úspěšné vlastivědné a přírodovědné publikace, pořádá společenské akce... A o tom všem se čtenáři dočtou v nové ročence. V ročence je také otištěn velice zajímavý obsáhlý rozhovor s čestným členem JJHS Miloslavem Nevrlým doplněný několika unikátními fotografiemi. Zajímavé, zatím nikde neotištěné, černobílé i barevné fotografie je možno nalézt i v dalších článcích ze spolkové činnosti. Ročenka je zpracována tak, aby monitorovala celých deset let činnosti JJHS způsobem zajímavým i pro čtenáře mimo okruh členů a příznivců JJHS. Bezpochyby tedy zaujme všechny milovníky Jizerských hor a Ještědu, pro které bude jistě cenným zdrojem informací.

V říjnu 2006 vychází nová kniha vydávaná Jizersko-ještědským horským spolkem nazvaná Tři iseriny o osadách Jizerka, Velká Jizera a Orle od autorů Miloslava Nevrlého, Otokara Simma a Jana Pikouse ml. Publikace o 152 stranách přináší množství barevných fotografií od fotografa Jana Pikouse ml. a obsahuje také historické pohlednice a fotografie vztahující se k přírodě a lidem v předmětné lokalitě. Fotografie doplňuje množství vlastivědného a historického textu, jehož autorem je Otokar Simm, na které navazují pasáže s osobními zážitky z poznávání této oblasti před téměř padesáti lety od Miloslava Nevrlého. Kniha je určena širokému spektru čtenářů – především všem milovníkům a obdivovatelům Jizerských hor, pro které se jistě stane nezbytnou součástí jejich knihovničky. Publikace v pevné vazbě na křídovém papíře byla pokřtěna za přítomnosti autorů 14. října 2006 na Prezidentské chatě při příležitosti setkání k 10. výročí Jizersko-ještědského horského spolku. Pro velký zájem byla kniha dotisknuta  v březnu 2008 a druhé vydání vyšlo v listopadu 2022.

Začátkem dubna 2006 vychází Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2005. Jde již o čtvrtý ročník publikace, která se snaží navázat na dnes již legendární ročenky vydávané Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Jednalo se o sborníky dodnes sloužící jako významný zdroj informací o horách v našem regionu. Vydávání této ročenky skončilo se zánikem DGV ve čtyřicátých letech minulého století. Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) se v roce 2002 rozhodl tuto tradici obnovit a v březnu 2003 vydal svou historicky první ročenku, která svým pojetím vychází ze svých předchůdkyň vydávaných DGV. V Ročence JJHS 2005 je možné nalézt mnoho zajímavých článků nejen o činnosti JJHS, ale také o zajímavostech Ještědského hřebenu, Jizerských hor a okolí. Čtenáři se tu dočtou například o vyhlídce na Smrku, o Přírodní rezervaci Meandry Smědé, o Prezidentské chatě, o vyhlídce na Jezdci a spoustě dalších přírodních i vlastivědných tématech. K autorům článků patří mimo jiné i takové osobnosti jako Otokar Simm, Marek Řeháček nebo Pavel D. Vinklát. Součástí ročenky je i vložené panorama výhledu z hory Smrk.

Na začátku dubna 2005 vychází Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2004. Jde již o třetí ročník publikace, která se snaží navázat na dnes již legendární ročenky vydávané Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Jednalo se o sborníky dodnes sloužící jako významný zdroj informací o horách v našem regionu. Vydávání této ročenky skončilo se zánikem DGV ve čtyřicátých letech minulého století. Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) se v roce 2002 rozhodl tuto tradici obnovit a v březnu 2003 vydal svou historicky první ročenku, která svým pojetím vychází ze svých předchůdkyň vydávaných DGV. V Ročence JJHS 2004 je možné nalézt mnoho zajímavých článků nejen o činnosti JJHS, ale také o zajímavostech Ještědského hřebenu, Jizerských hor a okolí. Čtenáři se tu dozvědí například o životě netopýrů v Jizerských horách, o geologických zajímavostech Jizerských hor, o činnosti Horské služby na Ještědu, o životě kartografa Matouschka, o smírčích křížích v našem regionu apod. K autorům článků patří mimo jiné i takové osobnosti jako Otokar Simm nebo Marek Řeháček.

V závěru roku 2004 vyšla nová knížka - Jizerskohorská rašeliniště, kterou vydal vlastním nákladem liberecký Jizersko-ještědský horský spolek. Tuto populárně naučnou publikaci, která souborně shrnuje informace o rašeliništích v české i polské části Jizerských hor, vytvořil kolektiv autorů pod vedením Miroslava Jóži a Pavla Voničky. Je zde nastíněn vznik a vývoj, obecná charakteristika a jednotlivé typy rašelinišť, povrchové útvary i vzácná rašelinná flóra a fauna, ale především popis téměř padesáti nejvýznamnějších jizerskohorských rašelinišť. Přestože se na knížce podílelo několik odborníků, kteří se zejména v posledních letech věnují výzkumu jizerskohorských rašelinišť, není určena pouze specialistům a znalcům Jizerských hor. Měla by posloužit všem čtenářům se zájmem o jizerskohorskou přírodu - návštěvníkům, turistům, místním obyvatelům, obdivovatelům a milovníkům Jizerských hor, zájmovým spolkům i školní mládeži. Proto je text doplněn řadou originálních obrázků a především desítkami fotografií rašelinišť a význačných rostlin a živočichů. V publikaci tohoto typu se ale nelze vyhnout odborným názvům, údajům nebo číslům. Nedejte se odradit vy, kteří se necítíte být specialisty, neboť především vám je určena tato knížka. Snahou autorského kolektivu bylo přiblížit čtenářům život rašelinišť populární formou, přístupnou široké veřejnosti. Používané odborné termíny jsou vysvětleny, jednotlivé typy rašelinišť jsou zachyceny na schématických ilustracích. Záměrem autorů bylo rovněž upozornit na současné ohrožení jizerskohorských rašelinišť a na nezbytnost jejich ochrany a zároveň provést čtenáře zajímavými místy, z nichž pouze část je turisticky zpřístupněna.

Jde o druhý ročník ročenky, která se snaží navázat na dnes již legendární ročenky vydávané Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Jednalo se o sborníky dodnes sloužící jako významný zdroj informací o horách v našem regionu. Vydávání této ročenky skončilo se zánikem DGV ve čtyřicátých letech minulého století. Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) se v roce 2002 rozhodl tuto tradici obnovit a v březnu 2003 vydal svou historicky první ročenku, která svým pojetím vychází ze svých předchůdkyň vydávaných DGV. Aktuální Ročenka JJHS 2003 je ojedinělým sborníkem článků nejen o činnosti JJHS, ale také o zajímavostech Ještědského hřebenu, Jizerských hor a okolí. Na 288 stranách je možno nalézt například články o jeskyních, štolách a geologii Ještědského hřebenu, o historii obce Horní Maxov, o Černé Studnici, o jizerskohorských rašeliništích, o kříži na Ještědu, o jizerskohorském lidovém domě a mnoho dalších zajímavých článků týkajících se regionu Jizerských hor a Ještědu. K autorům článků patří mimo jiné i takové osobnosti jako Miroslav Nevrlý, Otokar Simm nebo Marek Řeháček. Ročenku vydal JJHS ve vlastním nákladu s technickou podporou Nakladatelství Petr Polda a tiskárny Geoprint. Ročenka vznikla především díky sponzorům, kteří si v ročence zakoupili reklamu a samozřejmě také díky autorům textů, fotografií a vyobrazení, kteří své příspěvky poskytli bez nároku na honorář.

Po brožurách Jizerskohorské bučiny a Přírodní park Ještěd vydal Jizersko-ještědský horský spolek další publikaci. Tentokrát se jedná o úhlednou knížku s pevnou vazbou, kterou autoři nazvali Daleké obzory, jizerskohorské skalní vyhlídky. Na 112 stranách vytištěných na křídovém papíru se čtenář může seznámit s pětatřiceti vyhlídkami našich hor. Jejich kouzlo nespočívá jenom v dalekých rozhledech, nýbrž i v jejich minulosti nebo v pověstech, které jsou s nimi spojené. Najdete zde na stovku barevných fotografií pořízených Janem a Šimonem Pikousovými a také několik dobových pohlednic ze sbírky Petra Kurtina. Texty napsali Marek Řeháček a Otokar Simm. O pečlivou grafickou úpravu se zasloužil Pavel Akrman.

V březnu 2003 vyšla Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2002. Jedná se o první ročník a JJHS by tak chtěl navázat na ročenky vydávané původním Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory. Ročenka by od teď měla vycházet každý rok. Na 192 stránkách je možno nalézt množství zajímavých článků nejen o činnosti Horského spolku, ale také například unikátní článek Otokara Simma o zaniklé osadě na Velké Jizeře, dále články o přírodě našeho kraje, o hraničním opevnění v Jizerských horách z let 1937-38, o lezení na pískovcových skalách nebo o jizerskohorských pomníčcích.

Ročenka svými rozměry kopíruje ročenky starého německého horského spolku a je v černobílém provedení s barevnými deskami a dvěmi osmistránkovými barevnými přílohami. Bude distribuována jak členům JJHS, tak také dalším zájemcům z řad široké veřejnosti.

Publikace je koncipována jako populárně naučná, je určena návštěvníkům přírodního parku i místním obyvatelům k bližšímu poznání přírodních, historických i kulturních zajímavostí tohoto území. Texty jsou doplněny řadou barevných fotografií geologických objektů, podzemních prostor, významných druhů rostlin a živočichů i historických památek, nacházejících se na území parku nebo v jeho nejbližším okolí. Brožura je vybavena barevnými ilustracemi charakteristických přírodních interiérů s významnými rostlinnými a živočišnými druhy, panoramaty Ještědského hřbetu s popisem důležitých bodů a míst. Součástí publikace je rovněž výřez z turistické mapy, zahrnující území přírodního parku. Samostatná kapitola je věnována naučné stezce Terasy Ještědu. Knížka může tedy sloužit rovněž jako průvodce naučnou stezkou. Vzhledem k tomu, že publikace obsahuje i německý souhrn, bude použitelná i pro zahraniční návštěvníky, z nichž zejména v tomto regionu převažují turisté z německy mluvících zemí. Autorský kolektiv byl sestaven z erudovaných odborníků a místních znalců geologických, botanických a zoologických poměrů Ještědského hřbetu i historických a kulturních pozoruhodností území.

Vydal JJHS v roce 2001 .

Brožura podává na 64 stranách informace o přírodních hodnotách NPR Jizerskohorské bučiny, která patří spolu s ochranným pásmem k největším v České republice. Zahrnuje strmé severní svahy Jizerských hor porostlé rozsáhlými bučinami, s řadou skalních vyhlídek, s horskými bystřinami s vodopády. Knížka, jejíž první vydání z roku 2000 bylo rozebráno, je vybavena řadou barevných fotografií, mapkou severní části Jizerských hor a ilustracemi typických přírodních interiérů. Autorský kolektiv je složen z místních odborníků a znalců Jizerských hor. Kromě přírodních hodnot nejsou v publikaci opomenuty ani historické a kulturní zajímavosti na území Jizerskohorských bučin a v jejich nejbližším okolí.

Druhé vydání vydal JJHS v roce 2002.